turistické cíle - Čtyřúhelníkový val - Viereckschanze

Pozůstatkům valu se lidově také říká "švédské šance" nebo "Žižkův tábor" či "ležení krále Jiříka z Poděbrad". Ani jeden z těchto místních názvů však nevystihuje skutečnost. Jak prokázal archeologický výzkum, který zde pod vedením PhDr. Natalie Venclové probíhal v 70. a 80. letech 20. století, jedná se o tzv. čtyřúhelníkový val - typickou formu keltských kultovních okrsků. Celá lokalita se rozprostírá v lichoběžníku se souběžnými stranami dlouhými 116 a 162 m v šířce 89 m a je obehnána příkopem s náspem různé výšky. Nejvyšší místo - 5 metrů - se nachází v severovýchodním rohu. Západní násep je 3,50 m vysoký a 7 m široký. Jižní násep měří naopak necelý půlmetr. Valy jsou zbudovány z hlíny a drobného štěrku, získaného vyházením příkopů. Jsou velmi pevné a dodnes zachovalé a znatelné. Lichoběžník je v půli přepažen příkopem a náspem rozdělujícím plošinu na dva díly. Severní část je nejpevnější : dva náspy se dvěma příkopy dosahují výše 3 až 5 metrů. Další příkop, táhnoucí se paralelně s delšími stranami lichoběžníku ve vzdálenosti 61 m od něho svědčí o propracovaném obranném systému lokality. Zde se také nachází na vyvýšeném místě kruhová prohlubeň, nejspíš pozůstatek po dřevěné hlásce nebo vížce. Vjezd do čtyřúhelníkového valu je patrný v severozápadním rohu. Rovněž konce příkopu dělícího hradiště na dvě části jeví známky toho, že tudy vedly dovnitř cesty. Nedaleko kultovního místa byly v roce 1935 prozkoumány tři zahloubené chaty z 2. nebo 1. století př. Kr. Jedna z nich obsahovala domácí železářskou pícku. U jednoho z kůlů nesoucích přístřešek se v prohlubni našly polotovary i hotové výrobky sapropelitových (švartnových) náramků. V blízké pískovně byla v jámě s mladolaténskými střepy objevena opuková hlava keltského boha nebo héroa z 1. poloviny 2. století př. Kr., nesoucí typické znaky laténského umění.