Turistická stezka s rozhlednou v Pavlíkově
Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Rakovník
             |
V Rakovníku sice vzniklo přísloví „Kde nic není, ani smrt nebere,“ nemá však nic společného s půvaby města samotného, jen připomíná jednu z podivuhodných příhod rakovnického měšťana Heřmana Sklenáře, který žil na přelomu 15. a 16. století a vypadal prý jako sama smrt. Jeho dům dosud v Rakovníku stojí a patří k mnoha zajímavostem tohoto města s červeným rakem ve znaku, které proslavil Nezbedný bakalář a další historické povídky spisovatele Zikmunda Wintra, Ottovo bílé mýdlo, keramika RAKO a pivo, podle renesanční ódy stejně výjimečné jako jeden papež v Římě, jedna věž v Cremoně a jeden přístav v Anconě. Jako „cosi mezi čínskou pagodou a starobylým českým obšírným holubníkem“ popsal Zikmund Winter dřevěnou zvonici z 16. století na starém rakovnickém hřbitově, kterou si žádný obdivovatel historických památek neopomene při návštěvě Rakovníka prohlédnout, stejně jako další stavitelské a umělecké klenoty tohoto města, jehož historické jádro kolem rozlehlého Husova náměstí bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Během pouhé hodiny pohodlné chůze městem pozná několik znamenitých pamětihodností, které patří na první strany každé dobré knihy o pokladech českých historických měst, a mnoho dalších, které nenápadně stojí v pozadí a svou krásu, často ještě obestřenou zajímavou historií, příběhem nebo pověstí, odhalují teprve při bližším pohledu. Chloubou a nezaměnitelným symbolem Rakovníka jsou dvě gotické brány středověkého opevnění města – Vysoká a Pražská. Na ochoz té první, které se právem říká Vysoká, neboť se tyčí do výšky přes čtyřicet metrů, kdysi vystoupil i „zimní“ král Bedřich Falcký, aby odtud přehlédl postavení vojsk, šikujících se u Rakovníka k boji, který byl předehrou k osudové bitvě na Bílé Hoře v listopadu 1620. Druhou branou – Pražskou, přezdívané pro její rozložitý tvar „selka“, se vchází do nejpůsobivější části historického Rakovníka, lemující starobylou kamennou cestu od Pražské brány na Husovo náměstí. Cesta vede kolem kostela sv. Bartoloměje, který koncem 19. století podle zásad přísné nové gotiky upravil stavitel pražské svatovítské katedrály Josef Mocker, starodávné dřevěné zvonice se znaky městských cechů, barokního paláce (ve kterém původně odpočívali cisterciáci z kláštera v Plasích při cestách do Prahy a dnes jsou v jeho místnostech k vidění historické a přírodovědné sbírky Muzea T. G. M.) a kolem takzvaného Mayerova domu, kde se narodil spisovatel Jaroslav Maria (1870-1942), autor řady skandálních románů z prostředí justice, diplomacie nebo vysoké šlechty. Televizní cyklus Šumná města představil Rakovník také jako město, které se může pochlubit několika stavbami předních tvůrců české moderní architektury konce 19. a první poloviny 20. století Františka A. Libry (především budova Městské spořitelny, pomník operních pěvců bratří Burianů a budova obchodní školy) a Otakara Novotného (sokolovna a tzv. Lexova vila). Při toulkách Rakovníkem si návštěvník města nemůže nevšimnout četných bust, soch, pamětních desek a portrétních reliéfů významných osobností, spjatých svým životem a dílem s Rakovníkem: spisovatele a historika Zikmunda Wintra (1846–1912), vynikajícího violisty a stejně skvělého houslaře Jiřího Herolda (1875-1934), herce Zdeňka Štěpánka (1896–1968), Hrdiny ČSSR, generálmajora in memoriam Josefa Kholla (1914-1944), herečky Otýlie Beníškové (1882-1967) nebo továrníka Františka Otty (1848-1939), zakladatele Ottových závodů, výrobce vyhlášeného bílého mýdla s rakem („Ať jsi černý jako bota, umyje tě mýdlo Otta!“). Další osobnosti narozené, působící či jinak blízce spjaté s Rakovníkem dosud na podobnou poctu čekají, průvodci městem však návštěvníky Rakovníka dovedou alespoň k jejich rodným domům (světově proslulý rytec poštovních známek Bohumil Heinz, 1894-1940; zmíněný spisovatel Jaroslav Maria), hrobům (básník Václav Kropáček, 1841-1864; malíř Joža Král, 1877-1914; nejvýznamnější západočeský architekt 20. století Hanuš Zápal, 1885-1964) nebo dílům (pozoruhodný obraz Piety, složený z keramické mozaiky RAKO – dílo malíře Jano Köhlera, 1873-1941; sochy Josefa Fojtíka, 1890-1966). Zvláštní místo mezi pomníky a památnými místy připomínajícími slavné osobnosti Rakovníka má monumentální památník operních pěvců Karla a Emila Burianových, v němž jsou uloženy urny s popelem těchto slavných bratrů. Starší Karel (1870-1924), rodák z Rousínova blízko Rakovníka, byl jednou z nejzářivějších hvězd světového operního nebe přelomu 19. a 20. století, o které i proslulý Enrico Caruso prohlásil: „Já dovedu jen něco, on všechno!“; mladší Emil (1876-1926), rodák z Rakovníka, sice nedosáhl věhlasu svého Bohem nadaného bratra – Krále pěvců, také on se však nezdolnou pílí a zarputilostí vypracoval k záviděníhodným úspěchům v divadle a na koncertních pódiích nejen v Čechách. K poctě slavných bratrů se v Rakovníku koná od roku 1988 hudební festival nazvaný jejich jménem. Návštěva Rakovníka by nebyla úplná bez procházky křivolakými uličkami někdejšího židovského města k bývalé synagoze a židovské škole, dnes koncertní Heroldově síni a Rabasově galerii se stálou expozicí tvorby malíře Václava Rabase (1885-1954) s řadou nejslavnějších děl tohoto vynikajícího umělce včetně rozměrných pláten Vzpomínka na maminku, Včelařské zátiší, Krušovická kopanina nebo Česání chmele, které leckomu vnukne neodbytnou myšlenku, že teď je ten správný čas vyzkoušet, co je pravdy na zmíněné renesanční ódě o výjimečnosti rakovnického piva. |
|
